Na základě povolení OB Kolín - Staré Číčovice použijte odkaz www.baracnici.qsh.cz

Kroj – co je to kroj?

Slovník spisovné češtiny vysvětluje pojem kroj jednoduše jako oděv charakteristický pro určitý kraj a dobu. Kroj spojujeme hned se dvěma přívlastky, národní a lidový. V historických podmínkách českých zemích se města přizpůsobovala evropské módě a do značné míry se pojem lidový a národní více propojovaly.

Staré tradiční kroje se na rozdíl od těch novějších speciálně skládají do truhel. Z hlediska vědy o lidovém oděvu se mluví jako o tradičním oblečení převážně venkovských obyvatel českých zemí. Proč se lidé vůbec zajímají o kroj? V každé době pro něco jiného. Především však proto, že jako oděv patří k hlavním článkům kultury. Jeho prostřednictvím se dozvíme mnoho o životě, názorech i umění. O krojích bylo napsáno mnoho. Mnoho umělců kroje zachytilo v kresbách i v literárních dílech. A konečně-mnoho součastníků ještě umí o krojích podat živé svědectví. Zevrubnější zprávy o krojích venkovanů se obecně spojují s polovinou 18. století, kdy mocné a vzdělané kruhy obracejí svou pozornost více k lidem. A naopak lid a jeho kultura v našem případě kroj, začíná stát za pozornost. Je třeba vědět více o lidu, kterému se má s úspěchem vládnout. Proto se konají různé soupisy, shromažďuje se sbírka písní, kroje se dostávají do úředních spisů.

A tak v roce 1791 se do Prahy na českou korunovaci císaře Leopolda II. sjíždějí pozvané krojové družiny. A z tohoto zájmu vycházejí i první kolekce malířských studií krojů venkovských lidí. V prvním desetiletí 19. století další korunovace císaře Ferdninanda V., který se stal v roce 1836 českým králem. K oslavám patřila velká sešlost venkovanů ve svatebních a svátečních krojích z celého českého království.

Ve sbírce Národopisného muzea v Praze jsou dodnes uloženy kvašové obrázky venkovských účastníků této korunovace. Jsou to nejcenější obrázky oblečení českého lidu své doby. Kroj venkovského lide je příkladnou hodnotou čistého stylu. V této souvislosti lze vzpomenout krátkou scénku z povídky B.Němcové „Dlouhá noc“ , kdy budoucí královna vybírá jednotlivé kusy z truhly, zkouší a kombinuje. Zcela podobně to děláme při strojení my. Život a zrání kroje mělo trochu jiný rytmus než proměnlivá móda.

Značný podíl na stylu místního kroje měli jeho profesionální tvůrci, řemeslníci, tkalci, švadleny, vyšívačky i obuvníci.

Proměnlivost lidového oblečení měla složitější postup. Ke svérázným motivům patří vrstvení šatů. Starší kusy se neodloží, ale zůstávají vespod a překrývají se novějšími. Na Plzeňsku se jeden čas nosilo na sobě až 16 sukní. A tak se kusy vrstvily i z důvodů praktických.

Na kroji je však možné sledovat vlastní cestu, která směřovala k plnosti tvarů. Rukávy a sukně se postupně rozšiřují a získávají na tvarové výraznosti.

Jindy se jakoby nafoukne celý kroj a postava se v něm ztrácí. – kroj Hanácký nebo v Dambořicích.

Výtvarná nestřídmost po léta provází i výzdobu. Jsou kroje nebo jejich díly, které zůstaly po celou dobu vývoje ve stylu elegance a prostoty. Kroj ovlivňoval chování lidí, především jejich pohyb a nejen v tanci. Ženy v širokých sukních nesly ruce složené vpředu. Boty určovaly styl chůze. Jinak se drží tělo v upnuté sněrovačce a jinak v poddajném živůtku.

Zkuste si chodit nebo tančit s kloboučkem z Vlčnova s dlouhým kohoutím pérem nebo tančit v chodském širáku.

Důležitá byla pokrývka hlavy, která byla obvykle výraznou korunou oblečení.

Ženy měly úbor hlavy složitější, vázané plachty, pleny, čepce a čepení. Všechny tyto věci dávaly kroji místní vyznění. Výstižně to říká, vzpomínka na kroj z jihočeských Blat.

V oboru lidového kroje je od 20. let 20. století v tomto směru významnou osobností Drahomíra Stránská. Studiem lidového oděvu v ní získáváme první vědeckou kapacitu, opírající se o široké materiálové zázemí pražského národopisného muzea. Jako představená Národopisného muzea v Praze organizuje velké sběrné akce v terénu. Organizuje také velké výstavy, kde kroj je komponentem životních celků.

Řadu let působí v oboru lidového kroje jako pedagog Univerzity Karlovy v Praze. A koncem je nutno připomenout její bohaté dílo, kde vyniká mohutná monografie o českých krojích, která je oporou k hodnocení a poznání lidového oděvu obecně.

Napsala

t. Trojanová